Redakce ,,Rašínova památníku” obrátila se rovněž o příspěvek na pana presidenta republiky, který nechtěje nic měniti na svém úsudku o osobnosti a zásluhách dra Rašína, dovolil, abychom otiskli část dopisu, který dne 18. února r. 1923 poslal československé vládě, což s laskavým jeho svolením na tomto místě činíme.
Zabýval jsem se s drem Rašínem-finančníkem, politikem, člověkem ode dne jeho poranění. Jeho pevnost a rozhodnost, jeho silná vůle a neústupnost staly se již příslovečnými. Ale tato charakteristika není úplná, protože opomíjí jeho srdce. Dr. Rašín nebyl jen pevným charakterem, byl také milým člověkem. Jak byl přístupný argumentům i odpůrcovým ,tak dovedl býti věrným a teplým soudruhem a přítelem i širokému kruhu, přesahujícímu jeho milovanou rodinu. Dr. Rašín byl člověk v pravdě český, prostý pracovník, muž z ocele a srdce.
Svůj smysl politický projevil dr. Rašín hned v Omladině a tímto směrem pokračoval za světové války. Stali jsme se spolupracovníky hned za samotného počátku války. Roku 1915 byla naše revoluční činnost již velmi intimní a dokonce se stalo, že naše činnost ve Švýcarsku jemu a jeho soudruhům přitížila. Ale nepoddal se Rakousku, a když roku 1917 byl ze žaláře propuštěn, ujal se doma vedení politického. Jeho propuštění čekal jsem za hranicí toužebně, věda, že je v čele domácího odboje, měl jsem pocit jistoty. Rakousko ho dosoudilo k smrti, ale on se stal vůdcem k novému životu – životu národa.
Vzpomínám, jak sám líčíval provedení převratu dne 28. října, jak rychle rozšířil Andrássyho kapitulaci před Wilsonem, den před tím prohlášenou, a jak z ní vyvodil možnost a nutnost převratu. Byla
do dovedná synthese naší revoluce zahraniční a domácí a velký politický čin státnické prozíravosti.
Přečítám si znovu manifest, jejž k našemu lidu se svými přáteli drem Soukupem, drem Šrobárem, ministry Švehlou a Stříbrným dal dne 28.října, prohlašuje naši samostatnost a zároveň zdůrazňuje, že náš stát je a má býti státem kulturním, a praví: ,,Nezklameš očekávání celého kulturního světa ,který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a Sibiři”. Rašín ještě jednou volá k lidu: ,,Zachovej štít čistý, jako jej zachovalo Tvé národní vojsko”.
Ano, náš štít musí být čistý. Jistě je čistý jako jeho na němž, páni ministři, odevzdáváte ostatky svého velikého spolupracovníka a přítele věčnému klidu.
Ale proč nám ho osud tak brzy a neočekávaně vyrval? Jaký ta jeho smrt má smysl? Zamysli se, kdo dovedeš ,myslet, a vyznej si, že jsme neučinili dost příkazu Rašínova manifestu. A násilím není jen vražedný útok a vražda, nýbrž také dravá zloba ,která nepochopením a zneužitím republikánské a demokratické volnosti ve veřejném životě a mínění v míře nezdravé zavládla. Naši legionáři kladli své životy na bojišti. Rašín musil položit na oltář vlasti život mezi svými – hrozné a výhružné memento všem žijícím a budoucím.
Lide československý, zachovej národní štít čistým! Ať veliká oběť Rašínova života pohne naším svědomím a svede nás všechny k součinnosti směřující k uskutečnění našeho národního ideálu a ten je – republika a demokracie zakotvená v úctě a lásce ke každému člověku. Násilí na dru Rašínovi spáchané je nelidské, nečeské.
Nevím, jak bych dost účinně vyslovil, co osud dra Rašína mně duševně znamená. Rád bych nějak dal citům svým určitější výraz a proto pomýšlím na to, zříditi fond, jenž by umožnil vzdělání a vychování následníků dra Rašína v jeho životním oboru – státním finančnictví a politice. Věnuji Kč 1.000 000 a předložím Vám brzy stanovy zamýšlené fundace.