Nejstarší české denáry pocházejí z období po roce 970, zřejmě z konce vlády Boleslava I. Před nimi byly ve funkci platidla podle arabského cestovatele Ibráhíma ibn Ja’kúba, který navštívil Čechy někdy v polovině 10. století, jemné šátečky. Jeden denár podle Ja’kúbova svědectví měl cenu deseti šátečků a dalo se za něj koupit deset slepic, obilí na celý měsíc, nebo ječmen pro koně na 40 dní.
Nejstarší české denáry se razily podle bavorského vzoru, na líci mají kříž, v jehož úhlech bývá často několik kuliček. Opis BOLEZLAVS DUX ukazuje, že jde o mince knížete Boleslava. Na rubu nejstaršího typu českých denárů je vyrytá stylizovaná stříška s křížkem a kolem ní bývá opis PRAGA CIVITAS (Praha město).
Další mince českých Boleslavů silně ovlivnilo anglické mincovnictví. Takzvaný elhelredský nebo anglosaský typ českých denárů má na líci pravici boží později doplněnou po stranách znaky alfa a omega, které měly symbolizovat počátek a konec. Na rubu pak byla postava knížete. Věrnost napodobení ražeb anglického krále Ethelreda II. umocnilo uvedení jeho jména na jednom z denárů knížete Jaromíra raženém po roce 1004. Důvodem tak detailního napodobení je zřejmě uplatnění českých mincí v mezinárodním obchodě, kde anglosaské mince zdomácněly. Na Jaromírových denárech se později objevují prvky vypovídající o silném vlivu byzantské kultury. Nejblíž východním vzorům je denár s vyobrazením žehnajícího Krista a řecko-latinským opisem CHRISTUS DOMINUS NOSTER.
Boleslav II. denár
Na některých denárech Boleslava II. je jméno jeho manželky ADIVEA. Jeho druhá žena Emma razila v letech 985 až 995 vlastní mince se zvláštním opisem EMMA REGINA (královna) ve své mincovně na hradě Mělníku. Na denárech Boleslava II. se objevují také jména mincmistrů a mincoven NACUB, MIZLETA, OMERIZ, v mincovně pražské pak PRAGA CIVITAS, ZANTA, NOC a v mincovně vyšehradské VYSZEGRAD.
Dalšími typy prvních denárů jsou mečový, byzantský, karolinský a šípový podle námětu, který tvořil jejich obrazovou náplň. Razily se také přemyslovské denáry.
Moravský denár Soběslava I. ze Starého Jičína
V Čechách vydávali svoji minci také Slavníkovci, jejichž moc zasahovala především východní a jižní Čechy. Jejich denáry nekopírovaly cizí mince, ale snažily se o zobrazení vlastních ikonografických prvků, jakými byl obraz ptáka nebo portrét knížete. Kníže Soběslav razil denáry s opisem ZOBESLAVS DUX a MALIN CIVITAS a denáry pro svého bratra, biskupa pražského Vojtěcha, s opisy HIC DENARIUS EST EPISCOPI a ETLIVBICENSIS DUCIS ZAIZLAO, a další typy s opisy ZOBEZSLAVS ET ADALBERT EPISCOPUS.
Přemyslovské denáry přestaly kopírovat cizí vzory až v první polovině 11. století, kdy se na denárech knížat Oldřicha a Břetislava I. začaly objevovat nepřejaté motivy, hlavně jméno a později i vyobrazení zemského patrona svatého Václava.
V roce 1050 přistupuje kníže Břetislav I. k první plošné mincovní reformě. Dosavadní denár byla stříbrná mince o průměru asi 20 milimetrů a o váze přes jeden gram. Razilo se jich 240 z jedné karolinské libry o hmotnosti asi 408 gramů. Břetislav I. změnil základní hmotnostní jednotku určenou pro ražbu denárů, počet kusů, hmotnost a průměr mincí. Výchozí váhovou jednotkou se stala severská marka, hřivna o hmotnosti asi 210 gramů, ze které se razilo asi 200 denárů o průměrné hmotnosti 0,9 gramu a o průměru 16 milimetrů. Od Břetislavovy reformy mluvíme o denárech tzv. malého střížku.
Mincovní reforma z roku 1050 se dotkla i Moravy, kde se poté razily denáry menšího střížku. První moravské mince razil pod vlivem českého mincovnictví Břetislav I. asi ve dvacátých letech 11. století. Zároveň vzrůstá produkce moravských denárů, což souvisí s rozdělením Moravy na tři správní celky: olomoucké, brněnské a znojemské údělné knížectví.
Nástupci Břetislava I. respektovali jeho reformu a přizpůsobili svoje mince. Na denárech prvního českého krále Vratislava II. z let 1086 až 1092 bylo první vyobrazení královské koruny, která zdobí panovníkovu hlavu.
Od konce 11. století až do dvacátých let 13. století se postupně zhoršovala kvalita denárů. Nucená pravidelná výměna nekvalitní mince za novou, ještě horší, se vznosně označovala jako renovatio monetae, obnovování mince, a vyvrcholila za Bedřicha I., kdy z mincovny vycházely mince o váze 0,70 gramu a ryzosti 0,100.
Razidla pro nejstarší denáry se vyráběla za využití puncovní techniky, kdy se jednotlivé části obrazu sestavovaly z jednoduchých punců. Razidla denárů 12. století se už většinou ryla. Na malé mincovní ploše tak bylo možné zobrazit lovecké, válečné i obřadní scény spojující byzantské motivy s vlivem západního románského umění.