Jedním z prvních bankéřů u nás byl rytíř Bohuslav Malovec z Malova, kterému v letech 1598 až 1602 vynesly úroky ze zapůjčených peněz celých 18 000 kop českých grošů. To tehdy představovalo asi třetinu z jeho celkových příjmů. Díky svým rozsáhlým a úspěšným finančním operacím si mohl nakonec dovolit zakoupit panství Hluboká a několik velkostatků.
Podobně se rovněž vyvíjely osudy Adama Hrzána z Hrzánova, údajně nejbohatšího rytíře rudolfínského období.
Rybníkář Jakub Krčín z Jelčan měl také hlavní zdroj příjmů z půjček. Výnos pocházel z pěti půjček, které v letech 1566 až 1604 poskytl rodině Rožmberků a dalším panským rodům.
Důležitým půjčovatelem peněz byl Herkules de Nova, Ital původem z Mantovy, který byl v letech 1589 až 1606 malostranským měšťanem. Proslul jako jeden z bankéřů známého Petra Voka z Rožmberka a řady dalších vážených osob.
Významnou roli v Praze hráli také židovští bankéři, například Horovicové. Zakladatelem se stal Ješuja ben Moše ha-levi Horovic, který zemřel v roce 1519. V jeho činnosti úspěšně pokračoval jeho syn Aron Mešullan, nazývaný rovněž Žalman Munka. Horovicové také spolupracovali s panovnickým dvorem, zejména po přesídlení císaře a českého krále Rudolfa II. do Prahy.
V prvních dvou desetiletích 18. století byl vedoucí osobností peněžních obchodů na pražské Malé Straně František Sigk zvaný rovněž Sick nebo Sich. Později jej nahradil Jan Baptista del Curta, jehož rodina užívala od roku 1736 šlechtického přídomku z Mohrentalu.
Kolem roku 1728 vznikl na pražském Starém Městě významný bankovní závod Jana Matyáše Thuma, který později sňatkem přešel do rukou Karla Ignáce Veitha, profesora pražské právnické fakulty a od roku 1763 prvního pražského směnečného a merkantilního soudce. Na sklonku 18. století se pak od tohoto bankovního domu oddělil podnik směnárníka Weisse.
Další pražskou staroměstskou firmu představoval bankovní podnik Ballabenů, po nichž se dnes v Praze jmenuje křižovatka Balabenka.
Významná byla také rodina Petschků. Moses Petschek se živil jako podomní lichvář neboli hauzírník. S rozvojem průmyslu Moses rychle pochopil, že dohadovat se s malými venkovskými dlužníky není progresivní způsob podnikání, a proto začal nakupovat akcie nové zřizovaných obchodních bank a podniků, například Mostecké uhelné společnosti, která vznikla v roce 1871. V jeho práci a obchodech pokračovali jeho synové Isidor, Julius a Ignatz, kterým Moses vštěpoval jako základní obchodní zásadu, že při obchodování člověk nemá znát ani svého bratra a nesmí brát na nikoho jakýkoli ohled.
Ignatz Petschek vybudoval v severních Čechách uhelné impérium. Také jeho bratři Isidor a Julius mohutně investovali do uhlí a uhelných společností a významně si konkurovali. Ve dvacátých letech minulého století však spojili svoje síly a s padesáti dalšími firmami založili syndikát, který ovládal až polovinu evropské těžby uhlí. Centrálou tohoto uhelného syndikátu se stal Bankovní dům Petschek, dnes známý jako Petschův palác. Úspěšný rozvoj firmy zastavil nástup německého nacismu – Petschkové si život zachránili včasným útěkem z Československa, a to s haitskými cestovními pasy. Svého rozsáhlého majetku se však museli vzdát skoro zadarmo. Po ukončení druhé světové války se nikdo z rodiny do Československa nevrátil a neprojevil ani nejmenší zájem obnovit zde jakékoli podnikatelské aktivity.
