Husitský král Jiří z Poděbrad, vlastním jménem Jiřík z Kunštátu a Poděbrad, žil v letech 1420 až 1471. V roce 1458 se po zvolení českou šlechtou stal českým králem a přezdívalo se mu husitský král. Stal se jediným českým panovníkem, který nepocházel z panovnické dynastie, ale z panského stavu domácí šlechty.
Od počátku vlády krále Jiřího z Poděbrad se v mincovně v Kutné Hoře razily haléře a jednostranné stříbrné mince, kterým se říkalo kutnohorský nebo také horský peníz. V té době na naše území pronikalo také velké množství rakouských feniků Fridricha III., které v lednu 1458 král Jiří prohlásil za neberné, tedy neplatné. Ještě téhož roku ale sám po vítězném tažení do Rakouska přivezl těchto nehodnotných ražeb za 16 tisíc zlatých, a tak je opět učinil bernými.
V roce 1469 vydal Jiří z Poděbrad mincovní řád, který měl konsolidovat české mincovnictví. S velkou mincovní reformou se český stát po padesátileté přestávce vrátil k vydávání pražských grošů. Obnovení jejich ražby umožnil především opětovný rozvoj těžby stříbra v Kutné Hoře. Kvalita pražského groše navázala na poslední ražby Václava IV., groš vážil 2,7 gramu a měl ryzost 620/1000.
Mincovní řád také nařizoval ražbu penízů se lvem a haléřů s korunkou a stanovil poměr pražského groše vůči ostatním nominálům. Jeden groš pražský měl hodnotu 7 penízů nebo 14 haléřů. Za uherský zlatý bylo 24 pražských grošů, za rýnský zlatý pak 18.
S výjimkou míšeňského groše řád zakázal oběh cizích mincí. Pamatoval také na padělatele mincí, kterým hrozily kruté tresty od useknutí ruky až po propadnutí majetku či hrdla.
Kvůli krátké době, po kterou vznikaly groše, peníze a haléře Jiřího z Poděbrad, nepatří tyto ražby k těm nejběžnějším, nejsou ale ani vyloženě vzácné.
Ve stejném období razila Jednota zelenohorská v Plzni nekvalitní drobné mince a v Českých Budějovicích zase vznikaly jednostranné peníze s uhersko-českým znakem pro Matyáše Korvína, aby bylo možné pokrýt jeho válečné výdaje.