Vlašský dvůr, mincovna v Kutné Hoře byla přední českou středověkou mincovnou. Dolování a zpracování stříbra dokládají historické prameny už v 10. století, kdy v nedalekém Malíně pracovala slavníkovská mincovna. Počátky dolování souvisejí také se založením cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory v roce 1142. Samotnou Kutnou Horu založil český král Václav II. na bohatých ložiscích stříbra, která se těžila už od 70. let 13. století. Závratné zisky stříbra v 90. letech 13. století vedly krále k vydání Královského horního řádu a také k významné měnové reformě. Tou bylo zavedení nové těžké mince – pražského groše, který se dělil na 12 parvů.
Mincovní reformu provedli přizvaní právníci a finančníci z Florencie, tedy z Vlach (Itálie), proto se dvoru začalo říkat Vlašský. Zde se soustředilo všech 17 dosavadních mincoven království. Kolem obvodových zdí dvora stálo 17 kováren – šmiten se znakem města, ze kterého přesídlily. V centrální ražebně, v preghausu, se razila jednotná královská měna, pražský groš. Pod honosnou domácí kaplí je pokladnice s okovanými dveřmi, v kameni je tesaná latinská výstraha Noli me tangere, v překladu Nedotýkej se mne.
V letech 1305 až 1310 ražba mincí ustala, obnovil ji až Jan Lucemburský hned poté, co se ujal vlády. Opět se začaly razit pražské groše, parvy a velmi vzácně i půlgroše.
Kolem roku 1400 dostavěl Vlašský dvůr král Václava IV., další úpravy následovaly v 90. letech 15. století pro krále Vladislava II. Jagellonského. Tehdy na jižní straně vyrostl také dům mincmistra.
Smrt Ludvíka Jagellonského a nástup Habsburků na trůn znamenaly pro Vlašský dvůr úpadek. V roce 1547 ražení pražského tolaru skončilo a v roce 1727 mincovna zanikla úplně a dvůr začal chátrat. Od roku 1770 zde sídlila radnice Kutné Hory, za napoleonských válek pak špitál a později také chlapecká škola. Až mezi roky 1893 a 1899 se razantní obnovy v novogotické puristické podobě ujal architekt Ludvík Lábler.
Šmitny
