JUDr. Alois Rašín narodil se dne 18. října r.1867 v Nechanicích, kde jeho otec byl pekařem a rolníkem a dlouhá léta starostou. Studoval gymnasium v Novém Bydžově, Broumově a Hradci Králové, odkud přišel r. 1887 do Prahy na studia právnická. Práce politické a kulturní zúčastnil se velmi pilně již
ve studentských kroužcích. V roce 1891 napsal brožuru ,,České státní právo”, která byla zabavena
a pro niž byl soudně vyšetřován. Soukromě konal také studia sociální a přeložil Raëovu knihu ,,Osmihodinná práce” (r. 1896). Spolu s drem Preissem (r.1896) Lorenzovy ,Marxovské sociální theorie”.
V procesu s ,,Omladinou” r. 1893 ocitl se mezi 78 obžalovanými jako jeden z intelektuálních původců velezrádné tajného spolku. Po velmi pohnutém líčení ,trvajícím šest neděl, odsouzen byl na dvě leta
do žaláře. Svůj výměr trestu odbyl si až na několik dní na Borech u Plzně, když bez žádosti dostal s jinými amnestii dne 5.listopadu 1905. Touto amnestií vrácena mu byla hodnost doktora práv. Hodnost důstojnická mu však vrácena nebyla. Jako kandidát advokacie pokračoval v politické činnosti a účastnil se vydávání ,,Radiálních Listů”. V r.1900 založil se svými přáteli drem Třebickým, drem Preissem, J. Kučerou a red. V. Červinkou týdeník ,,Slovo” a pak nový deník ,,Den”. V roce 1907 dohodl se s drem Kramářem o reorganisaci strany mladočeské.
Po vypuknutí světové války postavil se neohroženě k zásadním odpůrcům Rakouska a zúčastnil se zejména organisace ,,Maffie”. V červnu roku 1915 byl zatčen, odvezen do Vídně, kde byl s drem Kramářem a ostatními českými velezrádci žalářován. V r. 1916 přijal s ledovým klidem rozsudek smrti, který mu byl amnestií,
o níž nežádal, změněn v žalář. V době žalářování pracoval pilně na ústavě budoucího svobodného českého státu a pomýšlel na jeho finanční a hospodářské uspořádání. Dne 22. září 1917, po svém návratu z vězení do Prahy, byl znova po třetí promován na doktora práv.
Dne 28. října 1918 stál v čele s posl. A. Švehlou, Jiřím Stříbrným, Fr. Soukupem a drem Vavro Šrobarem v čele Národního výboru a z jeho péra vyšel první manifest a zákon Českoslov. Republiky. Na to byl v první vládě Kramářově jmenován prvním finančním ministrem republiky, kde setrval až
do 9. července 1919. Tohoto roku v březnu provedl rozluku československé měny, která vzbudila v celé Evropě živý podiv svým geniálním propracováním a svými praktickými účinky.
Dne 8. října roku 1922 povolán byl opět do vlády jako ministr financí a v této funkci byl dne 5. ledna 1923 o 9. hodině ranní úkladně střelen příslušníkem komunistické strany. Dne 18. února 1923 měl slavný pohřeb z Pantheonu Národního musea.
Při své obrovské činnosti politické a jiné, byl ještě literárně činným. Kromě publikací již shora vzpomenutých, vydal v roce 1921 ,,Národní hospodářství”. V žaláři přeložil spis Sil. Vary ,,Angličtí státníci”. V r. 1920 vyšel ,,Můj finanční plán”, v roce 1922 vydal spisy “Inflace a deflace” a ,,Finanční a hospodářská politika republiky Československé”, z nichž poslední byl přeložen do angličtiny, frančiny a němčiny.
Čest jeho památce veliké a nehynoucí!